Nedávno mi po některé aktualizaci Archlinuxu notebook při bootování systému nahlásil kernel panic a dál s ním nešlo ani hnout. Jelikož jsem měl systém nainstalován již dobrých pět let, usoudil jsem, že by bylo vhodné provést čistou instalaci. Veškerá data z disku jsem si „šikovně“ zazálohoval na svůj externí disk se systémem souborů NTFS a jal jsem se přeinstalování systému.

Po zprovoznění většiny potřebných věcí jsem si uvědomil, že na mě systém stále mluví anglicky, což by ani tak nevadilo, ale zvyk je zvyk. Proto jsem neváhal a z externího disku překopíroval soubor /etc/locale.conf, který obsahoval pouze jeden řádek a to LANG=“cs_CZ.UTF-8″, dále bylo potřeba v souboru /etc/locale.gen odkomentovat řádky cs_CZ.UTF-8 UTF-8 a cs_CZ ISO-8859-2 a jako root spustit příkaz locale-gen. To by mělo stačit a po restartu systému jsem se těšil na mou oblíbenou češtinu.

K mému překvapení však se mnou systém komunikoval stále v angličtině a pouze pár základních menu v grafické nástavbě KDE4 bylo česky. Proto jsem pro kontrolu spustil příkaz locale v příkazovém řádku, což vyvolalo další překvapení, proměnná LANG byla stále defaultní, tedy LANG=C. Po mnoha hodinách laborování a pročítání diskuzí jsem se ke kýžené změně nedostal a postupně se začal smiřovat s tím, že buď budu znovu instalovat vše od začátku, nebo budu mít anglický systém. Nakonec však znovu zvítězilo dobro nad zlem a na hlavní problém jsem přišel. Jelikož systém souborů NTFS nezná jednotlivá práva k souborům, nastaví se pro ně na linuxových systémech práva 400, což je čtení pouze uživatelem. A protože k tomuto souboru nepřistupoval systém pod uživatelem root, tak se do něj vůbec nedostal a nastavoval defaultní hodnoty.

Proto doporučuji nezálohovat linuxové konfigurační soubory na disky se systémem souborů vytvářený z dílen Microsoftu, nebo alespoň nezapomenout změnit práva pokud některé tyto soubory obnovujete.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.